O knize: rok / Je jen zima, proto, víte, je tak smutná. Tohle je jen postel, z nějakého důvodu a pro někoho vykopaná v zemi. Je to jen sníh: z nějakého důvodu pláče, snaží se letět zpět, ale taje, vyje, křičí. Jsi to jen ty: opírat se o bílé, o černé, pokryté závějí strašlivé zemité postele a ležet, aniž bys otevřel řasy, aniž bys zahřál své zmrzlé šedé dlaně... To jsou jen růže řezané pro tebe: vždy voní když pláčou, víš? Vždycky pláčou, moje radost..